Japonsko

 Osobnosti  |  Hudba  |  Filmy  |  Knihy  |  Kultura  

 Jídlo  |  Místa  |  Historie  |  Mytologie  |  Zajímavosti  |  Móda 


Japonsko (japonsky zvuk 日本国, Nihonkoku/Nipponkoku) je stát ve východní Asii, v Tichém oceánu. Na západě ho Korejský průliv odděluje od pobřeží Koreje, Japonské moře ho odděluje od Severní Koreje a Ruska. Japonské ostrovy Rjúkjú z východu ohraničují Východočínské moře a na jihu sahají až k Tchaj-wanu.


Jméno Japonska doslova znamená Země vycházejícího slunce: 日 (ni, slunce) 本 (hon, původ) 国 (koku, země). Čínsky se tytéž znaky čtou Ž'-pen-kuo, odtud zřejmě pocházejí současné názvy v evropských jazycích (francouzské Japon [žapó], anglické Japan [dž'pen]) i středověký výraz Cipango Marka Pola. Symbolem Japonska je krom slunečního kotouče též sopka Fudži (Fudži-san), které nerodilí mluvčí někdy nesprávně říkají Fudži-jama, což vzniká špatným čtením znaku pro horu. (Dřívější japonské čtení „jama“ bylo nahrazeno sinojaponským čtením „san“.)


Japonsko je stratovulkanické souostroví tvořené 14 125 ostrovy.[3] Čtyři největší ostrovy jsou Hokkaidó, Honšú, Šikoku a Kjúšú, které tvoří asi 97 % plochy země a často jsou označovány jako domovské ostrovy. Země je rozdělena na 47 prefektur v osmi regionech, přičemž Hokkaido je nejsevernější prefektura a Okinawa nejjižnější. Japonsko je 2. nejlidnatější ostrovní zemí světa. Populace 127 miliónů je jedenáctou největší na světě, z toho 98,5 % jsou etničtí Japonci. 90,7 % lidí žije ve městech. Okolo 14 milionů lidí žije v hlavním městě Tokiu. Velké Tokio s 38 milióny obyvatel je nejlidnatější metropolitní oblastí na světě.[4]


Japonsko bylo obýváno již v období mladého paleolitu. První písemná zmínka o Japonsku se nachází v textech čínských historiků z 1. století. Dějiny Japonska jsou typické střídáním období otevřenosti a přijímání cizích vlivů (historicky zejména z Číny, od 19. století z Evropy, po roce 1945 z USA) a etapami silného izolacionismu. Od 12. století do roku 1868 bylo Japonsko ovládáno místními feudály zvanými šógunové, kteří formálně vládli ve jménu císaře. Roku 1868 získal císař za pomoci několika klanů reálnou politickou moc a vzniklo Japonské císařství. Několik vojenských triumfů (čínsko-japonská válka, rusko-japonská válka) posílilo moc armády a vedlo k růstu militarismu, který prožil svůj vrchol za druhé světové války, v níž Japonci nakonec prohráli. To vedlo k pádu idejí expanzionismu a silnému geopolitickému vlivu Spojených států na Japonsko. Od přijetí ústavy 3. května 1947 je Japonsko unitární parlamentní konstituční monarchií s císařem jako hlavou státu, ovšem s čistě ceremoniální funkcí. Po prohrané válce byla typickou vlna pacifismu. V posledních letech vojenská síla Japonska ovšem znovu roste a země vykazuje sedmé nejvyšší výdaje na obranu na světě.[5]

Žádné komentáře:

Okomentovat